Historie Bělé nad Radbuzou

První písemná zmínka o Bělé pochází z Kosmovy kroniky, kde se píše, že na strmé skále nedaleko Bělé byl v roce 1121 zbudován hrad Přimda. Ves vznikla na soutoku Bezděkovského potoka a řeky Radbuzy, neboli Bílého potoka, který jí dal pravděpodobně i jméno. Jiná teorie spojuje název vsi se zdejšími dvěma slanými prameny. Rozvoj Bělé určovala její poloha na jedné ze středověkých obchodních cest z Horšovského Týna do Bavor. Nad původně českým obyvatelstvem postupně od 13. století převážili Němci, což se projevilo tím, že se vžil německý název obce Weissensulz.

Až do konce 16. století patřila Bělá k panství královského hradu Přimda. Byla jedním ze středisek přimdských Chodů, kteří zde měli svou rychtu. V roce 1600 získali Bělou Lamingenové z Albenreuthu. V roce 1614 dostavěli místní tvrz, ke které patřil také pivovar a poplužní dvůr. Později byla Bělá připojena k panství Újezd Svatého Kříže a bělský zámek zůstal jen úředním střediskem. Od 17. století vzniklo v okolí Bělé asi 10 skláren, některé z nich pracovaly ještě na počátku 20. století. Většina obyvatel bělska se zabývala zemědělstvím, dřevařstvím, rukodělnou výrobou.

Po roce 1945 byli obyvatelé Bělé i jejího okolí téměř všichni odsunuti a k oživení mnoha příhraničních obcí už nikdy nedošlo.

Barokní most přes Radbuzu

Byl postaven kněžnou Metternichovou zřejmě v letech 1723 – 1725 podle vzoru pražského Karlova mostu. Má 8 oblouků a nese šest barokních soch svatých. Jsou to Panna Marie Neposkvrněná, sv. Michael, sv. Václav, sv. Jan Nepomucký, sv. Erasmus a sv. Antonín z Padovy. Most byl dopravní stavbou i kultovním místem, konaly se na něm pouti, sloužily pobožnosti.

Farní kostel Panny Marie Sedmibolestné

V letech 1696-97 byla v Bělé postavena kaple Bolestné Matky Boží. Ta však brzy nestačila a proto byla postupně rozšiřována, jak připomíná letopočet 1721 na vstupním portále. Roku 1826 kaple vyhořela. Majitel panství dal pak bělský svatostánek opět přestavět a zvětšit. Do věžní schránky byl uložen pamětní list: „Na jaře 1827 nechal tuto věž zřídit a pokrýt plechem a opatřit třemi zvony urozený říšský svobodný pán Václav Koc z Dobrše, apoštolského majestátu skutečný komoří, rytíř císařského rakouského řádu sv. Leopolda, vrchní strážmistr c.k. armády, pán panství Újezda Sv. Kříže, Bělé a Železné, milostivý patron tohoto kostela. Bůh žehnej jemu a jeho potomkům.“ Zatím poslední opravy kostela proběhly v roce 1993.

Zajímavosti pro milovníky přírody

Park v obci Železná a obora s lesní zvěří Srdíčko. Pod vrchem Velký Zvon, na kterém se nachází vojenský objekt, jsou ukryty tzv. „Kocovy kameny“. Ve skalkách jsou vytesané nápisy z pol. 19. století, jako upomínka na majitele panství v Újezdě Svatého Kříže. V bývalém hraničním pásmu v těsné blízkosti Bělé se nachází připomínky na zaniklé obce, které byly po druhé světové válce vysídlené a následně zbořené. Na dvou největších Pleši a Růžově jsou umístěny naučné tabule. Asi 15 km od Bělé můžeme najít pramen řeky Radbuzy (směr Závist). V prostředí Českého lesa jsou ideální podmínky pro rybáře a myslivce. Po dohodě možnost rybaření na soukromém rybníce.

Kocovy kameny

Kocovy kameny jsou ojedinělé kamenné památky nedaleko Bělé nad Radbuzou. Jedná se o skalky, popsané zápisy veselých loveckých společností, které na toto místo zavítaly a poté daly své pocity a vzkazy vytesat do kamene. Skály se nachází pod vrcholem Velkého Zvonu (Plattenberg – 862 m. n. m.) v obvodu bývalého šlechtického statku Újezd Svatého Kříže. Autory těchto poselství byli nejen tehdejší majitelé panství Kocové z Dobrše, ale i jejich myslivci, zdejší skláři či pan farář z Pleše. Nejstarší vyobrazení jedné ze skalek je datované do roku 1804. Nápisy obsahují především jména majitelů svatokřížského zámku, jejich příbuzných a přátel. Pocházejí z let 1803 – 1936.

Část skalek stojí nad strmým východním svahem Velkého Zvonu, vpravo od cesty k vojenskému objektu. Pěšinka odbočuje asi 40 m před drátěným plotem. Nápisy jsou vytesány do předem upravených ploch a mělkých nik. Starými nápisy se inspiroval i voják základní služby z nedaleké vojenské hlásky, který své důležité poselství vytesal na nedaleký balvan. Další nápisy obsahují skalky položené za hlavním vrcholem Velkého Zvonu. Dodnes je patrné, že místo bylo parkově upraveno, a mezi jednotlivými skalkami jsou zachovány zbytky kamenných chodníčků a schůdků. Jedna ze skalek sloužila kdysi jako vyhlídka, je tu vytesáno jednoduché sedátko.

Zamek Horsovsky Tyn

"HORŠOVSKÝ TÝN, ČESKÝ KRUMLOV ZÁPADU"

Horšovský Týn byl původně biskupský hrad založený před polovinou 13. století. V roce 1547 vyhořel, a poté došlo k jeho přestavbě v monumentální renesanční sídlo (Jan mladší Popel z Lobkovicz). V letech 1623–1945 přešel Horšovský Týn do držení rodu Trauttmansdorffů. Od r. 1945 vlastní zámek stát.

Národní kulturní památka Státní hrad a zámek Horšovský Týn patří k nejvíce zpřístupněným objektům v České republice.

Do správy hradu a zámku Horšovský Týnpatří též přilehlý park o rozloze téměř 40 ha, kostel Všech svatých v nedaleké obci Horšov a kostel sv. Anny na Vršíčku u Horšovského Týna.

Státní hrad a zámek Horšovský Týn stojí v historickém centru města Horšovský Týn. Ze severní a západní části je obklopen rozsáhlým zámeckým parkem v přírodně krajinářském slohu. Na severní a východní straně jsou hradní příkopy. Hrad a zámek zčásti stojí na skalnatém ostrohu, pod hradem se nachází rozsáhlé historické sklepení vytesané ve skále. Památka je ve správě Národního památkového ústavu a je přístupná veřejnosti.

Domažlice (německy Taus, latinsky Tusta) jsou okresní město v Plzeňském kraji a tradiční centrum Chodska. Sestávají z vlastního města, čtyř předměstí a vsi Havlovice. Městem protéká potok Zubřina. Historické jádro města je městskou památkovou rezervací.
Chodský hrad - z původního středověkého hradu, založeného Přemyslem Otakarem II., se zachovala jenom věž. V letech 1726–1730 byl hrad barokně přestavěn. V roce 1995 hrad vyhořel, ale následky požáru se naštěstí podařilo relativně brzy odstranit. Dnes najdeme v objektu hradu Muzeum Chodska.
Arciděkanský kostel Narození Panny Marie – původně raně gotický z 2. pol. 13. století. V 15. století zaklenut a změněn v trojlodí, vyhořel roku 1747, v letech 1751–1756 barokně přestavěn. Ke kostelu přiléhá městská věž, která tvoří dominantu náměstí Míru i celých Domažlic.
Dolní brána - asi nejznámější domažlická brána. Najdeme ji na dolním konci náměstí Míru. Pochází z 60. let 13. století.
Radnice - novorenesanční budova , vystavěná na místě původní renesanční stavby, byla vystavěna v roce 1893.
Klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie - Kostel založen ve 2. polovici 13. století, přestavěn v letech 1774–1787.
Kostel Zvěstování Páně (U Svatých)- původně farní kostel pro venkovské obce. U kostela je tzv. malá fara. Založen počátkem 14. století, opraven po požáru roku 1648. V těsné blízkosti kostela stával kostel sv. Jakuba a odtud se říká kostelu „U Svatých“.
Kostel Sv. Vavřince (na Veselé Hoře) - Kostel byl postaven roku 1775 na místě kaple z let 1695–1698, obnoven roku 1851.
Kaple sv. Anny (pod Vavřinečkem)

Újezd (dříve také Kozinův Újezd nebo Újezd u Domažlic) je původní privilegovaná chodská ves ve střední části okresu Domažlice. Rozkládá se bezprostředně pod chodskou památnou horou Hrádek (585 m) se sochou zdejšího rodáka Jana Sladkého Koziny. Leží 5 km západně od Domažlic. Pod správu obecního úřadu patří také blízká ves Petrovice, nacházející se přibližně na poloviční cestě mezi Újezdem a Domažlicemi.

Historie obce

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1325. V roce 1652 se v Újezdě narodil známý vůdce chodského povstání proti trhanovskému pánu Lamingerovi (Lomikarovi) Jan Sladký Kozina, který byl za svou činnost v listopadu 1695 v Plzni popraven. Vesnici vážně poničil velký požár v roce 1874.

Zajímavé stavby v obci

Nejznámější je „Kozinův statek“, ve kterém je dnes jeho pamětní síň a muzeum chodských tradic. Dalšími významnými stavbami jsou: Dvůr U Rozsochů (čp. 7), Dvůr U Podestátů (čp. 33), roubený statek (čp. 30) nebo roubená chalupa výměnkáře (čp. 31). Velmi pěkně je opravena také místní kaple svatého Václava.

Hrádek

Již zmíněný Kozinův památník na Hrádku (necelý 1 km západně od vesnice) byl vystavěn v roce 1895 podle návrhu F. Hoška a Č. Vosmíka. Socha na podstavci je vysoká 3,2 m.

Poběžovice

Poprvé jsou Poběžovice připomínány v roce 1359. V 15. století byl vystavěn gotický hrad s hradbami a kostel. Roku 1502 byly Poběžovice povýšeny na město. Původní gotický hrad byl v letech 1682-1695 přestavěn do podoby raně barokního zámku. V 19. století zde pobýval mladý Bedřich Smetana, který v rodině Thunů působil jako učitel hudby.